2. listopadu 2021 Aktuality

Vzpomínkové dušičky

Kdykoliv je člověk zraněný, hledá útěchu. Ne lacinou, povrchní, ale takovou, která se dotýká hlubiny lidského srdce. A dává naději. Ztráta blízkého člověka zraňuje hodně hluboko a nikdo se jí nevyhne. Všichni to někdy prožijí. Připomeňme si, že se s tím setkala i taková osobnost, jakou byl Antonín Dvořák. Vzpomněla jsem na něho nejen proto, že letošní rok je i jeho jubileem, ale především pro jím zhudebněný žalm č. 23, připisovaný Šalomounovi - biblickou píseň Hospodin je můj pastýř.    

Dovolím si ho zde parafrázovat:

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
Duši mou občerstvuje,
vede mne po správných cestách pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle
nezaleknu se zla, vždyť Ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a Tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mne stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mne provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.

Pro mne obsahuje vše, bolest, smír i naději, že v Jeho domě bude místo nejen pro ty, kteří nás opustili, ale i pro nás, pokud dokážeme dát Lásku na místo, které jí patří.

Napsala: Anička Srbová, 2021