9. listopadu 2023
Aktuality
V Domově sv. Aloise (DSA) se koná již od roku 2014 odborná praxe studentů Sociálního oboru Církevní ZŠ a SŠ Plzeň. Probíhá buď formou pravidelné učební praxe pod dohledem vyučující, nebo jako souvislá praxe na konci školního roku. Jedinou pauzu v její realizaci způsobila pandemie Covid 19, jinak praxe studentů funguje k oboustranné spokojenosti. Podle slov učitelky Gabriely Dražanové jsou někteří zaměstnanci v DSA po celou dobu až do dneška a tím pádem jejich vztahy nejsou už pouze čistě profesionální, ale pojí je nyní leckdy také přátelství. Gabriela Dražanová souhlasila s rozhovorem a zodpověděla nám i další otázky.
- Jak spolupráce Církevní školy s Domovem sv. Aloise začala?
Nejprve jsme v DSA s mojí kolegyní Mgr. Dagmar Pavlíkovou v lednu 2014 absolvovaly odbornou stáž, abychom poznaly chod zařízení a také klienty a zaměstnance, se kterými jsme se začaly pravidelně potkávat. Díky této zkušenosti byl začátek naší spolupráce snazší a my s kolegyní jsme byly připravené být oporou pro naše studenty. Také pečovatelé a ostatní personál už věděli, kdo jsme a jak budou naše návštěvy v DSA probíhat. - Vybrali si studenti domov se zvláštním režimem k praxi sami?
Ano, mohli si sami zvolit DSA jako místo své souvislé praxe. Praxe během školního roku pod vedením vyučující zde probíhá dlouhodobě a je pro žáky povinná. DSA vlastně využíváme jako skvělou odbornou učebnu v prostředí reálného života s možností pomáhat těm, kteří nás opravdu potřebují a kterým třeba naše přítomnost udělá radost. - Kolik studentů ze kterého ročníku školy se praxe zúčastnilo?
Byly jich desítky, ale přesný počet neodhadnu. V každém školním roce navštěvujeme tento domov s několika týmy našich studentů, a to zejména ze 3. a 4. ročníku. Dříve zde probíhala i praxe dvouletého učebního oboru, který také bylo možné studovat na naší škole. - Jak funguje systém praxí?
Systém praxí je takový, že třídy jsou rozděleny do skupin přibližně po 8-10 žácích a tyto skupiny pravidelně jednou za dva týdny navštěvují pobytové služby pro seniory. V loňském školním roce tak například každou sudou středu praktikovala v DSA skupina 8 studentů třetího ročníku a každý lichý čtvrtek studentky ze čtvrtého ročníku. Jejich spolužáci z druhé skupiny byli v ty dny v Domově pro seniory svatého Jiří, se kterým také dlouhodobě spolupracujeme. V pololetí se skupiny vystřídaly.
Navíc na konci školního roku mají studenti třetích ročníků možnost si zvolit DSA jako místo své týdenní souvislé praxe. V červnu 2023 si jich DSA jako místo svého působení vybralo šest. - Měli před praxí studenti určitou představu, jak to v DSA funguje?
Než jdeme poprvé na praxi, studenti už mají i z jiných předmětů představu, co je to domov se zvláštním režimem, jaká má specifika a jaké cílové skupině uživatelů je určen. Společně probíráme, co je čeká a že se nemusí bát, protože s nimi bude vždy vyučující, kterou dobře znají ze školy a která jim pomůže, pokud bude potřeba. Tou pomocí může být někdy rada, někdy spolupráce při přímé péči o klienta a někdy i chytnutí kolem ramen, když není zrovna veselo. A také připomínáme, že na ně čekají přívětiví pracovníci, kteří už za léta naší spolupráce ví, že se snažíme plnohodnotně pomáhat a že se na nás mohou spolehnout a my se zase na oplátku můžeme spolehnout na ně.
Někteří z pracovníků také prošli naší školou, a tím se pocit sounáležitosti vždy ještě více upevní. A je potřeba dodat, že pokud vládne na pracovišti přátelská nálada, potom i praxe probíhá bez stresu a v pohodě a je přínosem nejen pro naše studenty, ale hlavně pro klienty, což je asi to nejdůležitější. - Naplnilo se jejich očekávání? Byli něčím překvapeni či zaskočeni?
Velmi často s našimi studenty probíráme, co se na praxi dělo, jaké mají zážitky, co je trápí nebo co jim naopak udělalo radost. Za celá léta bylo jen minimum studentů, pro které setkání s realitou bylo tak náročné a tak je zaskočilo, že se rozhodovali, zda nezměnit obor. Sama si vybavuji jen jednu dívku, která z naší školy odešla právě po prvních zkušenostech s praxí v DZR.
A naopak musím říci, že celá řada z těch, kteří na začátku studia prohlašovali, že jejich jediným zájmem je péče o malé děti a ničemu jinému se věnovat nechtějí, tak po prvních praxích v DSA změnili názor a péče o seniory je začala nejen bavit, ale hlavně naplňovat. Ale určitě nesmíme zapomínat, jak moc je náročné se v sedmnácti či osmnácti letech setkat s realitou života klientů s demencí, s lidmi v terminálním stádiu této nemoci nebo s bezmocnou rodinou. - Které činnosti v DSA studenti dělali, jak vypadal jejich denní režim?
Učební praxe probíhá v čase 8:00 - 12:30. Po domluvě s vrchní sestrou je určeno, na kterém patře domova ten den budeme pracovat. Já jako vyučující přebírám od pečovatelů hlášení, tj. informace o jednotlivých klientech, a společně se domlouváme, o které klienty budou ten den naši studenti pečovat.
Ti mají možnost vyzkoušet si, jaké je to být pro daný den klíčovým pracovníkem přiděleného klienta - nejen, že o něho pečují a snaží se aktivně vyhledávat jeho potřeby, ale učí se i předávat dalším spolupracovníkům důležité informace. Také se učí spolupracovat s ostatními pečovateli, se sestrami a aktivizační pracovnicí a vlastně celým týmem DSA.
Práce studentů zahrnuje například pomoc při ranní hygieně, případně komplexní hygienu na lůžku, pokud je klient imobilní. Dále péči o lůžko a pomoc při podávání stravy. A nesmíme zapomenout na aktivizační činnosti - to je to, co dělá klientům i našim studentům radost. Může to být společná procházka venku, hraní společenských her, doprovod na koncert konaný v domově, tanec při pouťové veselici, asistence při canisterapii a celá řada dalších činností. Někdy najdu studenty spolu s klientem na pokoji, kde si dlouze povídají a musím říci, že z toho mívám velkou radost. Že vidím zájem o člověka a ne pouze mechanické plnění přidělených úkolů… - Máte od studentů zpětnou vazbu, co jim praxe v DSA přinesla? Co se naučili, čím je práce se seniory obohatila?
Ano, každoročně děláme reflexi praxí - těch pravidelných i souvislých. Tam mohou studenti třeba i anonymně vyjádřit svůj názor. Také v průběhu školního roku se snažíme společně nacházet, čím je jim praxe přínosná. Zejména v dalších předmětech, jako je pečovatelství, sociální služby, psychologie a péče o seniory, velmi často využíváme postřehy a zkušenosti které získali. I u teoretické části maturitní zkoušky leckdy studenti uplatní to, co se na praxi zde naučili, co viděli, zjistili a zažili.
Spolu s vrchní sestrou se také pravidelně zamýšlíme nad zpětnou vazbou, kterou od studentů máme. Snažíme se jim praxi udělat zajímavou, ukázat jim novinky v přímé péči a ošetřovatelství, zapojit je třeba i do spolupráce se sestrami nebo aktivizační pracovnicí. Myslím, že obě chceme ujistit studenty, že jejich práce a profese pečovatele je velmi důležitá, a že to není špatná volba pro budoucnost. - Připadala jim práce v DSA náročná? Nebo ji zvládali snadno a relativně v pohodě?
Dle zpětné vazby, kterou mívám (a to nejen při té oficiální reflexi) je většinou překvapilo, že to není tak hrozné, jak se báli a jak si představovali… Že to bylo sice někdy fyzicky i psychicky náročné, ale zato po praxi měli dobrý pocit, že někomu pomohli, a že praxe je vlastně moc fajn. A také často zaznívá, že se tam cítí být užiteční.
Je dobré zmínit, že už na první praxe přichází naši studenti dobře připraveni ze školy - celé pololetí před příchodem do DSA trénujeme ve školním pečovatelském pokoji, kde máme k dispozici veškeré vybavení. Znají dobře vše, co budou dělat, umí pečovat o lůžko i provádět hygienickou péči, navzájem trénují podávání stravy i polohování klienta. Snažíme se je důkladně připravit na to, co je čeká. - Máte informace, zda by někteří z nich chtěli v budoucnu pracovat právě v takovém zařízení pro seniory se zvláštním režimem?
V DSA za tu dlouhou dobu, co tam chodím, pracovalo nebo pracuje už několik našich absolventů. Další zde měli nebo mají brigádu při studiu. To je pro nás moc příjemné, spolupracovat s pracovníky Domova, které dobře známe, a kteří vědí, co naši studenti potřebují.
Mgr. Milena Sojková
PR a administrativa
E-mail: 8byo4Z2k-cxy.Z4WHfpr6W7%WkvDRW7r