Časté dotazy

DOTAZ: Dobrý den, je mi 62 let a mám Alzheimerovu chorobu. Mám trpělivou dceru a hodného syna, užívám léky. Bohužel mým problémem je soustředit se, zapomínám jména, co se stalo včera… slyšel jsem, že bych mohl paměť trénovat a zabránit zhoršování zapomínání? Luštění křížovek mě bohužel nikdy nebavilo…

Dobrý den, děkujeme za váš dotaz. Obecně se doporučuje k udržení dobré funkce mozku být aktivní (hrát společenské hry, psát si, počítat, večer si opakovat důležité momenty dne, učit se nové věci, převyprávět obsah článku, filmu aj). Výzkumem se ukazuje jako velmi prospěšné 30 minut rychlé chůze denně, dle možností cvičit, plavat. Trénink paměti se skládá z různých cvičení, která pomáhají zlepšit fungování soustředění pozornosti, myšlení, paměti jako je čtení, psaní, pexeso, sudoku, puzzle apod. Česká alzheimerovská společnost vydala pracovní sešity - Sešity pro trénování paměti a dalších kognitivních funkcí. (více na http://www.alzheimer.cz/e-shop/pomucky/). Přejeme Vám hodně vytrvalosti v trénování. J


DOTAZ: Dobrý den, jak je to s příspěvkem na péči (PNP), hradí se z toho pobyt v Domově?

Senior může na základě svého zhoršeného zdravotního stavu požádat o příspěvek na péči (na odboru Úřadu práce). Na úhradu za zajištění péče druhou osobou či organizací, která pečuje a podporuje seniora, lze využít právě PNP. Z Příspěvku se tedy nehradí pobyt a strava, je určen výhradně k podpoře a péči  o osobu se sníženou soběstačností, (např. pokud klient/ka našeho Domova potřebuje dopomoc a péči o svou osobu, je toto hrazeno z PNP v celé přiznané výši).


DOTAZ: Kdo rozhoduje o příspěvku na péči (PnP)?

O příspěvku rozhoduje a příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce. Podmínky jsou upraveny v ustanovení § 7- 30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Řízení o přiznání příspěvku je zahajováno na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopisu MPSV; pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z moci úřední. Pracovník ÚP provádí pro účely posouzení stupně závislosti sociální šetření, O provedeném sociálním šetření vyhotovuje tento pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. Referát LPS zašle ošetřujícímu lékaři žádost o vyšetření zdravotního stavu společně s tiskopisem „Lékařský nález. Po obdržení „Lékařského nálezu“ vypracuje posudkový lékař posudek ve struktuře a obsahu, stanoveném prováděcím právním předpisem. Výsledkem posouzení je stanovený stupeň závislosti osoby. Na podkladě výsledku posouzení rozhodne KP ÚP o podané žádosti o příspěvek na péči.


DOTAZ: K čemu je příspěvek určen (PnP)? 

Je určen osobám, kteří kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Příjemce PnP si z něj hradí pomoc, kterou mu může podle jeho rozhodnutí poskytovat buď osoba blízká, asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb.


DOTAZ: Maminka/manželka se nepodepíše a žádostem o službě neporozumí?

Při péči o Vaši maminku je potřeba si uvědomit, že přišel čas, kdy ona sama možná již není schopna vyřizovat si běžné úřední úkony, hospodařit s penězi, rozhodovat se. Postupem času se bude stále více vzdalovat realitě, v pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby už není nemocný schopen právních úkonů.

Zejména v pokročilých fázích nemoci je proto dobré zvážit podání návrhu na opatrovnictví tj. k omezení způsobilosti k právním úkonům. Z etických důvodů již v současné době nelze člověka svéprávnosti úplně zbavit! Provádí se buď osobně na opatrovnickém odd. Okresního soudu podle trvalého bydliště nemocného. K dispozici je i formulář návrh na zahájení řízení ustanovení opatrovníka, který blízká osoba vyplní + přiloží aktuální lékařskou zprávu a podá na podatelnu příslušného soudu. O omezení svéprávnosti rozhoduje po zhlédnutí osoby pouze soud, který v rozsudku vždy vymezí rozsah omezení a zároveň jmenuje opatrovníka. Každé omezení trvá nejdéle tři roky, lze je však opakovaně prodloužit.

Více na: http://www.pecujdoma.cz/poradna/poradna-socialne-pravni/kdo-muze-podat-navrh-na-zbaveni-svepravnosti/


DOTAZ: Jak je u vás zajištěna bezpečnost seniorů při pobytu venku? Maminka se nám teď venku ztrácí, nevíme co dělat?

Jsme Domov se zvláštním režimem, poskytujeme 24h nepřetržitou péči. V Domově máme denní recepci, která odchody a příchody osob monitoruje, pomáhá s orientací apod.

Máme metodický předpis o zajištění bezpečnosti klientů a opatření při pobytu, klienti jsou vhodně informováni o bezpečném pohybu po exteriéru Domova.

Pro osobu, která žije s podporou pečovatele doma, můžeme doporučit např. projekt "Bezpečný návrat" od České alzheimerovské společnosti. Zde je principem ochrany před ztrátou bloudících lidí s demencí, tzv. náramek s identifikačním kódem. Zájemce jej získá na základě vyplněné přihlášky a jde o systém tzv. pasivního vyhledávání. Bloudícího je nejprve nutné nalézt a až pak je možné pomoci mu najít cestu domů. Dále můžete využít služby tísňové péče, což funguje na základě speciálního zařízení, které se skládá z telefonního přístroje nebo GSM brány a tísňového tlačítka. Na trhu také existuje pro monitorování pohybu nemocné osoby speciální mikro GPS lokátor do boty, který pracuje v systému varování v případě opuštění střežené zóny.


DOTAZ: Můžu pečovat o tatínka doma? Sestra mi to rozmlouvá, že se to nedá zvládnout?

Pokud se rodina rozhodne pečovat doma, je důležité, aby si uvědomila, že péče o nemocného je náročná fyzicky a může být i psychicky vyčerpávající. Ideální je tzv. sdílená péče tzn. pečuje rodina, pomáhají přátelé a sousedé, je dojednána terénní sociální služba, dovážka obědů apod. Doporučujeme tedy využít nabídky terénních služeb v okolí nemocného, denní stacionáře, osobní asistence, půjčovny kompenzačních pomůcek, domácí péče. Zaměřte se na oblast správné farmakoterapie, plánování péče - předem vyslovená přání nemocného, bezpečnostní úpravy bytu aj. Podpora v realitě je důležitá v době, kdy je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe, je také schopen rozhodovat o svém dalším životě - o své budoucí péči, o uspořádání majetkových a rodinných záležitostí, atd.

V rozvinuté fázi demence, kdy si senior neuvědomuje realitu a žije ve svém světě, je již víceméně nutností, aby s ním v bytě někdo trvale žil, např. příbuzný, koho zná a důvěřuje mu, kdo akceptuje jeho vnímání světa. Tento stálý pečovatel pomáhá se všemi činnostmi, zamezuje izolaci, hlídá pitný režim, příjem potravy, pomáhá s hygienou aj.

S postupem rozvoje nemoci se zaměřujeme na to, aby jeho fyzické, psychické i duchovní potřeby byly uspokojeny. Člověk trpící Alzheimerovou nemocí není mnohdy schopen se vyjadřovat slovy, často používá řeč nesrozumitelně. Dále můžeme komunikovat pomocí gest, dotyků a společně vykonávat drobné činností. Pro získání dalších informací kontaktujte ošetřujícího lékaře nebo nás v Domově. Našim přístupem boříme předsudky, že mít v rodině seniora s demencí je společensky degradující. Užitečné informace najdete na www.alzheimer.cz.

Je důležité, abyste si uvědomili, kde je hranice toho, kdy péči zvládáte a kdy už ne. Obraťte se na své příbuzné a přátele, kteří Vám mohou podat pomocnou ruku a také Vám budou naslouchat. Nebo kontaktujte nás, rádi vám poskytneme poradenství a podpůrné konzultace, informujeme o svépomocné skupině pečovatelů – tzv. Čaje o čtvrté, terénní péči.


DOTAZ: Jak máme mluvit s nemocnou babičkou? Špatně chodí, často mlčí nebo na nás křičí, ať jdeme pryč…

Dobrý den, děkujeme za váš dotaz. Rodinným pečujícím radíme, aby se snažili co nejvíce posílit nemocného sebeúctu a sebedůvěru, být přátelský, laskavý, vyhnout se příkazům (musíš, nesmíš), otevřeným otázkám, nejsou vhodné rychlé pohyby nebo šeptání. Používejte jednoduché věty, zaměřené na jedno téma. Na začátku rozhovoru se ujistěte, že Vám věnuje pozornost. Jestliže je nemocný nervózní až agresivní, nezačínejte hádky a vyhněte se domluvám.


DOTAZ: Naše babička má dva roky Alzheimerovu chorobu. Zatím je částečně soběstačná (chodí s hůlkou, nají se, oblékne). Co nás ale trápí je, že bývá konfliktní, někdy je na nás až agresivní. Nechce s ničím pomoct, odmítá se hlavně mýt.) Poradíte nám, co dělat, jsme z té situace dost nešťastný?

S postupem nemoci se mohou objevit změny chování nebo jiné, nepředvídatelné chování. Pokud má nemocný jakékoli záchvaty, požádejte lékaře o radu, jak je máte zvládat. Důležité jsou pravidelné kontroly u Vašeho odborného lékaře, v případě prudkého zhoršování paměti návštěvy ihned. Lékař specialista může nasadit odpovídající léčbu.

Naše tipy pro pečující v oblasti hygieny jsou: vytvořte si jednoduchý záznam, kde budou všechny zvyky nemocného týkající se koupání, doby toalety, příjmu tekutin (čas i množství), hlavního jídla a užívání léků. Tento zápis Vám pomůže odhadnout, pro které úkony je vhodný čas. Pokud toto zjistíte, můžete dopředu naplánovat, kdy je například třeba jít s nemocným na toaletu.

Mezi další tipy patří: Jestliže nemocný reaguje s nervozitou, nezačínejte hádky a vyhněte se i domluvám. Místo toho se k jeho pocitům neklidu či strachu připojte s účastí a klidně ho přesměrujte na pohodlné místo nebo k jiné činnosti. Používejte krátké jednoduché věty, zaměřujte se vždy jen na jedno téma. Pamatujte, že člověk s demencí rozumí řeči Vašeho těla, Vaší náladě a upřímnosti.


DOTAZ: Je pomocí testů možné rozeznat, zda se opravdu jedná o předzvěst demence jako choroby? Co když je to jen běžné zapomínání?

Problémy s pamětí mohou být normální součástí života, protože mysl člověka, podobně jako jeho svaly, nemusí zůstat po celý jeho život stejně pružná. Není ale možné jednoduše říct, že zapomínání patří ke stáří. Obecně řečeno: demence je získaná porucha paměti a dalších kognitivních funkcí a tím se významně narušují běžné denní činnosti člověka. Základním vyšetřením paměti (souborem testů prováděných i u nás) lze zjistit, zda se naznačuje přítomnost nemoci. (Testování paměti se také pravidelně koná po celé České republice v rámci projektu DNY PAMĚTI.)

Pokud ano, je třeba podstoupit další odborné vyšetření u neurologa či psychiatra, který pomocí dalších testů zjistí, co je příčinou poruchy paměti, případně zahájí vhodnou léčbu. V případě, že se jedná o kognitivní poruchu, stanoví pravděpodobnou příčinu, zda se jedná o Alzheimerovu chorobu nebo o jiné onemocnění či poruchu. V případě mírné kognitivní poruchy (stavu, který ještě neodpovídá demenci) jsou na místě preventivní opatření a pečlivé sledování stavu. Nestyďte se na všechno zeptat, nechte si vysvětlit vše, čemu nerozumíte, dělejte si poznámky, popř. lékaře požádejte o nějaké informační materiály. Kontakty na lékaře/specialisty můžete získat i u nás.


DOTAZ: Co patří mezi základní varovné signály, které naznačují možnost Al. choroby?

Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence, která vede k postupné závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka. Nemoc způsobuje zhoršování různých funkcí mozku, mezi které patří paměť, myšlení, jazyk, plánování a také osobnost.

Uvádí se 10 příznaků, které by nás měly varovat:

  1. ztráta paměti v oblasti běžných pracovních povinností
  2. problémy s vykonáváním běžných činností (vaření, úklid…)
  3. problémy s řečí
  4. časová a místní dezorientace
  5. špatný nebo zhoršující se racionální úsudek (nesmyslné oblékání, )
  6. problémy s abstraktním myšlením (platby převodem, složenky, čísla účtů)
  7. zakládání a hledání věcí
  8. prudké změny v náladě nebo chování (pláč, hněv)
  9. změny osobnosti (podezíravost vůči druhým, strachy, obviňování)
  10. ztráta iniciativy (uzavřenost, pasivita, roztěkanost)

Proč je dobré znát diagnózu?

Znát diagnózu je dobré jednoduše proto, že bez diagnózy není možné nemocného správně léčit. Na možnou demenci ukazují příznaky, které mohou poukazovat na jiné stavy, se kterými je možné se v současné době vypořádat velice jednoduše (například dehydratace anebo deprese). To, zda se jedná o Alzheimerovu chorobu, je proto dobré vědět co nejdříve. Současná medicína sice neumí Alzheimerovu chorobu vyléčit, umí ji ale léčit. Léky, které se nemocným podávají, dokážou do jisté míry nemoc pozastavit a v zásadě konzervovat momentální stav. Čím dříve se s léčbou začne, tím lépe.

Dnešní studie ukazují, že stárnutí nemusí být jen pasivním procesem a ztráta paměti není součástí normálního procesu stárnutí. Při celoživotní mozkové stimulaci můžeme předejít ztrátám paměti a možná i rozvoji demence.